Gorvinovy stránky
Ripleyův drak

Napravení chyb chemického výkladu a pokus o vlastní výklad alchymického textu


   Na stránkách Národního technického muzea, v programu pro školy Enter, můžete najít pracovní list Enter_Rudolf_II.pdf týkající se Rudolfa II a alchymie.

   Několikrát jsem posílal email NTM, s prosbou, aby mi poskytli kontakt na autora (autory) tohoto pracovního listu, abych s nimi mohl prokonzultovat nesrovnalosti, které jsem v něm objevil. Bohužel mi nikdo neodpověděl, takže mi nezbývá než hodnotit anonymní práci, bez vědomí autora.

   Z tohoto dokumentu mě zaujal především výklad Ripleyova textu, který najdete na jeho sedmé straně. Neznámý autor zde zadává úkol vyluštit (samozřejmě očima moderní chemie) tento úryvek, který má pocházet z knihy Dvanáct bran:

   Abys připravil elixír mudrců nebo kámen mudrců, vezmi, synu můj, saturnus a žíhej ho, dokud se nezmění v zeleného lva. Nahřívej dále, dokud se neobjeví červený lev. Nahřívej ještě – k varu, ale nevař! – tohoto červeného lva na pískové lázni s kyselým vinný lihem, odpař tekutinu, a saturnus se změní ve voskovitou látku, kterou lze řezat nožem. Polož ji do retorty vymazané hlínou a beze spěchu destiluj. Seber každou zvlášť, tekutiny různé povahy, které se přitom objeví. Dostaneš flegma bez chuti, líh a červené kapky. Chimérické stíny pokryjí temnou pokrývkou retortu, a v ní najdeš skutečného draka, protože požírá svůj ocas. Vezmi toho černého draka, rozetři ho na kameni a dotkni se ho rozžhaveným uhlíkem. Vzplane a přijme záhy krásnou citrónovou barvu, znovu obnoví zeleného lva. Udělej tak, aby pohltil svůj ocas, a znovu produkt destiluj. Nakonec, můj synu, znovu destiluj pečlivě, a uvidíš, jak se objeví hořlavá voda a lidská krev.

   Pokusme se tedy sledovat, jak chemik tento postup vykládá (na obdobný výklad jsem narazi i zde, str. 33): Zelený lev

   Abys připravil elixír mudrců nebo kámen mudrců, vezmi, synu můj, saturnus a žíhej ho, dokud se nezmění v zeleného lva.
   Jako saturnus zde chemik uvažuje obecné olovo, které podle něj v prvním kroku reaguje s kyslíkem za vzniku žlutého oxidu olovnatého. Problém je v tom, že při této reakci vzniká červený, tzv. klejt, takže skutečná barva zeleného lva není žlutá, jak tvrdí, ale červená (stačí se podívat do odborné literatury: N.N.Greenwood, Chemie prvků I, Informatorium 1993, str. 458 a 472).
2 Pb + O2 –––> 2 PbO (nad 600°C)

   Nahřívej dále, dokud se neobjeví červený lev.
   Červený oxid olovnatý reaguje dále s kyslíkem (po snížení teploty) na červený oxid olovnato-olovičitý
6 PbO + O2 –––> 2 Pb3O4 (při 450 až 500°C; Pb3O4 = 2PbO.PbO2)

   Tady narážíme na další nesrovnalost výkladu: přestože červený lev (Pb3O4) má červenou až červeno-oranžovou barvu, červený oxid olovnatý (PbO), získaný dle předchozího kroku, má být označen jako zelený lev. Tedy oba lvy mají v podstatě shodnou barvu; bylo by je pak nutné je rozlišovat? Bylo by nutné pokračovat v žíhání? Nicméně my pokračujme v chemickém výkladu:

Červený lev

   Nahřívej ještě – k varu, ale nevař! – tohoto červeného lva na pískové lázni s kyselým vinný lihem,
   Kyselý vinný líh
chemik definuje jako ocet. Oxid olovato-olovičitý pak tedy reaguje s kyselinou octovou za vzniku octanu olovnatého (olověný cukr) a kaštanově hnědého oxidu olovičitého:
Pb3O4 + 4 CH3COOH –––> 2 Pb(CH3COO)2 + PbO2 + 2 H2O

   odpař tekutinu, a saturnus se změní ve voskovitou látku, kterou lze řezat nožem. Polož ji do retorty vymazané hlínou a beze spěchu destiluj. Seber každou zvlášť, tekutiny různé povahy, které se přitom objeví. Dostaneš flegma bez chuti, líh a červené kapky.
   Chemik definuje vzniklé produkty takto: flegma bez chuti = teplem uvolněná krystalická voda; líh = aceton; červené kapky = neurčitelné nečistoty. Jenomže je tu skutečnost, která zpochybňuje nejen vznik červených kapek, ale samotného lihu.

   Připusťme chemikův výklad, že lihem (který voní a chutná) by Ripley skutečně mohl nazývat aceton (který nevoní a nechutná), kdyby vznikal, problém je v tom, že aceton nevzniká. Pokud totiž budeme octan olovnatý zahřívat, rozkládá se nikoli na aceton a uhličitan olovnatý, ale na vodu, uhlík a pyroforické olovo! „Chemik“ zde totiž předpokládá, že octan olovnatý se bude chovat stejně jako octan vápenatý, který se skutečně teplem rozkládá na uhličitan vápenatý a aceton podle rovnice:
Ca(CH3COO)2 –––> CaCO3 + CH3COCH3
Samozápalný-pyroforický kov

   Rozklad octanu olovnatého však probíhá jinak. Následující pokus jsem mnohokrát předváděl studentům chemie a pokud opravdu chcete, můžete si ho vyzkoušet (Varování: olovo a jeho sloučeniny jsou jedovaté, proto uvedené pokusy nedoporučuji provádět osobami bez chemických znalostí, laboratorní praxe a proškolení v oblasti nakládání s toxickými látkami): zahřívejte octan olovnatý ve zkumavce, nejprve pomalu, octan se promění v kapalinu a tu zahřívejte – vařte dále, aby vyvřela a odpařila se všechna krystalicky vázaná voda (obsah zkumavky zbělá a ztuhne). Pak teprve zvyšujte pomalu teplotu a prohřívejte celý povrch zkumavky, dokud celá nezčerná. Přitom odchází štiplavý, nakyslý, jedovatý dým (obsahuje CO), proto pracujete v digestoři nebo venku. Octan olovnatý se rozkládá přibližně podle rovnice:
Pb(CH3COO)2 –––> Pb + 3 C + CO + 3 H2O

   Pak jen krátce přežíhněte a vysypte obsahu zkumavky do větší nehořlavé misky (železné či keramické) z větší výšky – asi tak 30; 40 cm – a uvidíte ohňopád jisker – jemně práškové samozápalné olovo má velmi velký reaktivní povrch a tak se na vzduchu oxiduje – hoří za vývinu jisker, na žlutý PbO (tzv. masikot), znečištěný nespáleným uhlíkem. Tento produkt je jedovatý, stejně jako výchozí octan olovnatý i zbylé olovo ve zkumavce, takže s nimi zacházejte opatrně!

   „Chemik“ si dále vůbec není jist červenými kapkami a tak je uvádí jako nečistoty. Žádné červené kapky však při tomto rozkladu octanu olovnatého, i kdyby olovem obsahovalo jako příměs stříbro (což bývalo běžné), nevzniknou. Prostě jsou to podle „chemika“ nějaké nečistoty a tím je to vyřešené...

   Chimérické stíny pokryjí temnou pokrývkou retortu, a v ní najdeš skutečného draka, protože požírá svůj ocas.
   V příslušné kolonce zde máme doplnit, že octan olovnatý se teplem rozkládá na aceton a uhličitan olovnatý (PbCO3). Je to další nesrovnalost: uhličitan olovnatý je bílý, ne černý (Vezmi toho černého draka, jak vyplývá z následujícího popisu). Takže žádná temná látka by uvedenou reakcí nevznikala.
   Kdybychom pak teplotu trochu zvýšili, uhličitan, pokud by vznikl, by se rozložil:
PbCO3 –––> CO2 + PbO (žlutý, tzv. masikot)

   My však víme, že takto reakce neběží (viz výše); na rozdíl od „chemikova“ výkladu by skutečně při této operaci s olovem vznikalo černé samozápalné olovo s uhlíkem (který je rovněž černý). Můžete si teď říct, že vznik černé barvy při zahřívání podporuje chemický výklad Ripleyova textu, přestože se „chemik“ při výkladu zmýlil. Sice jsme tedy získali černou látku, místo „chemikovy“ bílé, kde však jsou uvedené produkty flegma bez chuti, líh a červené kapky, které mají vznikat? Dým vznikající při rozkladu octanu může obsahovat stopy kyseliny octové i acetonu, ale ne dost. Navíc vznik dýmu je značně efektní jev, takže těžko předpokládat, že by se o něm Ripley nezmínil. A jediná vzniklá flegma (uvolněná krystalická voda v první fázi zahřívání) by rozhodně nebyla bez chuti – při zahřívání octanu se částečně uvolňuje kyselina octová. Ale pokračujme statečně dále, sledujíc „chemikovu“ stopu výkladu.
Černý drak

   Vezmi toho černého draka, rozetři ho na kameni a dotkni se ho rozžhaveným uhlíkem. Vzplane a přijme záhy krásnou citrónovou barvu, znovu obnoví zeleného lva.
   „Chemik“ tedy předpokládal, že připravil uhličitan olovnatý, který žhavým uhlíkem bude redukovat:
2 PbCO3 + C –––> 2 Pb + 3 CO2
   Připusťme možnost redukce, jak uvádí „chemik“. Vznikne nám roztavené olovo, které musíme dlouho žíhat za vysoké teploty, aby zčervenalo na oxid olovnatý (klejt).
2 Pb + O2 –––> 2 PbO

   Nyní však víme, že žádný uhličitan nám rozkladem octanu nevznikl. Pokud bychom se vzniklého černého pyroforického olova (navíc smíšeného s hlínou, kterou jsme vymazali retortu) dotkli žhavým uhlíkem, předpokládám, že by nevzplanul, ale při přesypání by za efektu plamene – jisker, přijal skutečně citrónovou barvu, takže tato jediná pasáž by mohla při chemickém výkladu textu sedět. Problém je však, že právě přidaná hlína by tento efekt buďto znesnadňovala, či mu přímo zabránila a také ve vzniku žlutého zeleného lva, který byl původně (v prvním kroku) jak víme, ve skutečnosti červené barvy. Nemůžeme předpokládat, že by Ripley znal odlišné strukturní modifikace PbO (červený klejt a žlutý masikot), mohl by maximálně vědět, že substance patří do rodiny olova, které z nich jde vyredukovat a mohl je považovat za sice příbuzné, ale různé substance, takže by je s největší pravděpodobností nepojmenoval shodným názvem zelený lev.

Atalanta fugiens, emblém 14

   Udělej tak, aby pohltil svůj ocas,
   Ocas „chemik“ definuje jako destilační zbytek, který může obsahovat nezreagovaný ocet, takže když jej smícháme se zeleným lvem vzniká opět octan olovnatý. To je sice pravda, ale kde by však „chemik“ tento destilační zbytek vzal, když nejprve by se při destilaci červeného lva s octem uvolňoval ocet (to však není žádný destilační zbytek) a zůstala by tuhá látka, která by při dalším zahřívání v prvním stupni uvolnila krystalickou vodu, pak by se začala rozkládat, takže kde máme vzít ten destilační zbytek? Ripley o tom nic nepíše, takže „chemik“ má opět problém, tentokrát s vykládáním pojmů ocas a požírá svůj ocas.

   a znovu produkt destiluj. Nakonec, můj synu, znovu destiluj pečlivě, a uvidíš, jak se objeví hořlavá voda a lidská krev.
   Připusťme, že by se nám nějakým zázrakem podařilo opět získat octan olovnatý, tento bychom však museli podle „chemika“ ještě větším zázrakem rozložit na aceton a uhličitan olovnatý. Uhličitan se pak podle jeho tvrzení nakonec za přístupu kyslíku rozkládá a oxiduje na oxid uhličitý a červený oxid olovnato-olovičitý.
PbCO3 + O2 –––> CO2 + Pb3O4

   Tento zázrak se však nekoná, takže i kdybychom získali opět octan olovnatý, znovu by se rozložil na černé samozápalné olovo a uhlík. Pokud bychom přesypali tento černý prášek a nechali jej tak stykem se vzduchem zoxidovat a přijat žlutou barvu (PbO) a tento produkt žíhali (viz druhý krok chemického výkladu), vznikl by nám nakonec skutečně červený oxid olovnato-olovičitý (Pb3O4). Ale o tomto postupu se jednak Ripley nezmiňuje, ani žádná hořlavá voda by nám nevznikla. Navíc, podle Ripleye by se měla lidská krev objevit už při destilaci. Takže ani tento chemický výklad neobstojí.

Ripleyův drak-detail

   V závěru kapitoly si můžeme všimnout tohoto uvedeného výkladu pojmů:

   Saturnus .................. olovo, Pb
   zelený lev ................. oxid olovnatý (klejt), PbO
   červený lev .............. oxid olovnato-olovičitý (suřík, minium), Pb3O4
   kyselý vinný líh ........ ocet
   flegma ..................... krystalická voda
   hořlavá voda ............ aceton
   červené kapky ......... neurčitelné nečistoty
   černý drak ................ vyredukované olovo
   požírá svůj ocas ....... oxiduje se
   ocas ......................... destilační zbytek
   lidská krev ............... oxid olovnato-olovičitý (suřík, minium), Pb3O4
(zastarale uvedeno jako olovičitan olovnatý)

   „Chemik“ tu mylně uvádí, že černý drak je vyredukované olovo (přestože se spletl, mohl by v tomto omylu být blíž pravdě než si myslel, akorát by to nebylo olovo za tepla vyredukované dodaným uhlíkem, ale rozkladem uhlíkaté sloučeniny – octanu olovnatého), a že požírá svůj ocas znamená oxiduje se. V obou těchto případech odporuje uvedeným reakcím a svému výkladu uvedeného postupu. Jednou je ocas destilační zbytek pak oxidace... Je to evidentně šité horkou jehlou, navíc bez patřičných chemických znalostí. Autor chemického výkladu byl místy trochu bezradný, což mu nemůžeme vyčítat, protože chemicky by se tento postup, podle mého názoru, vykládat rozhodně neměl.

   Každopádně, když pomineme matení dětí zavádějícími informacemi, vidíme, že chemický výklad dosti pokulhává. I kdybychom se jej snažili lépe napasovat na reakce olova, nikam bychom nedospěli. Vypadá to tedy, že Ripley buďto skutečně blábolil samé nesmysly nebo saturnus není olovo a musíme najít jiný chemický výklad, nebo je tu ještě další možnost: připusťme, že tento text je skutečně zašifrovaným návodem na výrobu Kamene mudrců. V tom případě se pokusím o následující výklad:


   „Abys připravil elixír mudrců nebo kámen mudrců, vezmi, synu můj, saturnus a žíhej ho, dokud se nezmění v zeleného lva. Nahřívej dále, dokud se neobjeví červený lev. Nahřívej ještě - k varu, ale nevař! - tohoto červeného lva“
   Saturnus
je původní hmota, které má být pro Dílo použito, určitě ne obecné olovo chemiků(!). Žíhat znamená, že jej máme zpracovat postupně na látku nazývanou zelený lev – přičemž zelená poukazuje na stav nezralosti. Konečným výsledkem má být červený lev, tedy zralá substance. Dále nás autor alchymického textu upozorňuje, že můžeme látku zpracovávat i do dalších, ještě vyšších stupňů kvality, ale jen pokud zůstane v pevném či maximálně kapalném skupenství. Důsledně varuje (naznačeno vykřičníkem), že nemáme překročit jistý počet zdokonalení, což je nebezpečné. Autor začíná vlastně obecným popisem postupu a též nastiňuje závěrečné fáze laborace Velkého Díla, což je typické a pro mnohé dosti matoucí.
Ripleyovi lvi

   Připomeňme zde si ještě citát Basila Valentina o zeleném a červeném lvu, který nám může být velmi užitečný: „Rozpusť a nakrm skutečného lva krví lva zeleného, neboť fixní krev červeného lva je udělaná z těkavé krve lva zeleného, protože jsou oba stejné přirozenosti.“ (Fulcanelli, Tajemství katedrál, Trigon 1992, str. 111)


   „- tohoto červeného lva na pískové lázni s kyselým vinný lihem, odpař tekutinu, a saturnus se změní ve voskovitou látku, kterou lze řezat nožem.“
   Dále nám autor naznačuje jak máme provádět zdokonalení tohoto saturna (potenciálního červeného lva) – nutno přidat kyselý vinný líh. Ten můžeme vyložit stejně, jak to udělal „chemik“, tedy jako ocet, což rozhodně neznamená, že máme použít právě tuto látku! Ocet bychom rozhodně použít neměli, je to jen symbol látky – rozpouštědla, které máme použít. Náznak tu je, ale samotné rozpouštědlo bohužel popsané není...

   Jak však vyložit onu voskovitou látku? Někteří alchymisté (například Flamel) popisují, že materie Díla musí být hojně omývána vodami, aby došlo k její navlhčení, změkčení a očištění. Někdy také uvádí, že nutno saturnovi – drakovi, stáhnout jeho šupinatou kůži. Teprve až hmotu změkčíme a očistíme, lze ji opakovaně řezat nožem (ocel), abychom ji povýšili k dokonalosti. Připomínám ještě poněkud vulgární vyjádření kopulace, kdy muž tzv. „přeřízne“ či „přefikne“ ženu. Zde čtenáře odkazuji ke studiu alchymické symboliky substance magnetu (magnesie) a ocele, které jsou k sobě přitahovány tajemnou silou. Abychom nepodlehli zcela zmatení, je nutno si uvědomit, jak mistři nazývali kompozici vstupující do Díla. Často právě termínem REBIS. Toto označení pocházející z latiny naznačuje, že se kompost mudrců nebo saturn filosofů skládá ze dvou věcí. „RE(s)“ znamená „věc“ a „BIS“ „dvě“. Jedna z těchto dvou věcí má být minerální a druhá metalické povahy; jedna je rozpouštědlem a vyživovatelkou – merkurem, druhá oživovaným tělem – lvem a sírou. Každé malé dítě ví, že draka nutno probodnout mečem, aby princ získal princeznu, bohatství, moc; ale ne každý ví, že matkou Kamene je merkur, živé stříbro a jeho otcem síra čili filosofické zlato. Také málokdo ví, že nejcennějším produktem při stínání draka je právě jeho krev či hlava. Dále nesmíme rovněž zapomenout, že Kristovi voják probodl ostrou věcí (kopím) bok a vyšla krev a voda. Pokud jsme dobře pochopili, víme, jak postupovat při zpracování saturna.
   Teď to začíná být ještě více zajímavé:

Alembiky a čekanka

   „Polož ji do retorty vymazané hlínou a beze spěchu destiluj.“
   Tedy vypadá to, že bychom měli tuto voskovitou látku vložit do retorty vymazané hlínou, ale autor netvrdí, „polož voskovitou látku do retorty...“. Podle mého názoru je to chyták a použít máme právě zmíněnou tekutinu. Ale další věc je, jak můžeme provést tuto očividnou šílenost? Jak se dá vymazat retorta, s tak uzoučkým hrdlem, hlínou? Pokud nebudeme brát v úvahu, že hliněnou kašičkou bychom mohli vypláchnout křivuli a nechat ji pak uschnout, dle mého názoru autor textu, touto jinak zdánlivě nemožnou operací (vymazáním retorty!), pozornému čtenáři naznačuje, že se jedná o další chyták. Zeptejme se napřed, co tedy může být tato hlína? Alchymie se často zobrazuje jako hrnčířské umění a hlína jako symbol hmoty, se kterou umělec pracuje. Retorta vymazaná hlínou může tedy jako celek symbolizovat látku, kterou alchymista zpracovává. Vložit něco do nádoby se obecně vykládá jako rozpouštění. Co tedy máme udělat? Podle mého názoru výklad směřuje k rozpuštění vyzískané materie zpátky v původním rozpouštědle, z kterého byla vyizolována.

   „Seber každou zvlášť, tekutiny různé povahy, které se přitom objeví. Dostaneš flegma bez chuti, líh a červené kapky.“
   První věc, které by si měl pozorný čtenář všimnout, je popis produktu v závěru alchymického textu. Víme co chceme získat: elixír mudrců nebo kámen mudrců; na konci textu však hovoří o produktech hořlavá voda a lidská krev; a zde si povšimněme dalšího podobného slovního spojení: líh a červené kapky. Nemohlo by se jednat o naznačení záměny terminologie ve shodných látkách? Autor podle mého názoru skutečně a logicky Kámen mudrců nazývá právě hořlavá voda a lidská krev; jeho předstupně menší mocnosti líh a červené kapky. Lidská krev je přece cennější než červené kapky, které jsou nižším vývojovým stupněm. Získání Kamene mudrců vyžaduje podle autorit minimálně tři kroky: v prvním získáme červenou neboli filosofickou síru, ve druhém Elixír čili Pitné zlato a ve třetím stupni Univerzální lék, Filosofický kámen či Absolutno. Přičemž tyto preparáty neodlišuje nic jiného, krom záměrně matoucích rozdílných názvů, než pouze stupeň jejich dokonalosti; nic víc než míra jejich mocnosti a síly účinku.

   V tomto kroku tak získáme ve skutečnosti opět červeného lva, protože i toto je zmiňovaný termín Kamene mudrců, a flegmu bez chuti – destilační zbytek – výpalky, které jsou již neužitečné a k ničemu. Když zaměříme svou pozornost na líh, můžeme zjistit, že se nazývá též aqua ardens (hořlavá voda), hořalka (kořalka) a alkohol. Posledně uvedený název je z arabského al-kuhl, což znamená velejemný prášek či velejemný výtažek nebo jemně práškové oční líčidlo. Někteří alchymisté právě termínem Kuhl označovali Kámen mudrců – Univerzální lék. Také se líh nazýval aquavit – zkráceně z lat. termínu voda života (aqua vitae). To nám opět potvrzuje tento výklad.

   „Chimérické stíny pokryjí temnou pokrývkou retortu,“
   Při získávání uvedených produktů se má retorta (hmota) pokrýt chimérickými stíny. Jak víme, chiméra znamená přelud a proto se to, podle mého názoru, dá vyložit tak, že ačkoli se fyzicky hmota temným závojem nezahalí, my jsem si toho vědomi. Anebo se hmota skutečně zabarví dočerna; nevím, to bohužel nemůžu tvrdit. Každopádně, abychom získali dokonalejší produkt, museli jsme hmotu uvrhnout zpět do nejhlubší temnoty, reinkrudovat, násilně ponížit zpátky k nejnižšímu stupni vývoje, jak potvrzuje pokračování věty:
Uroboros


   „a v ní najdeš skutečného draka, protože požírá svůj ocas.“
   Zde se poukazuje na alchymického hada či v tomto případě draka, Urobora, který požírá svůj vlastní ocas. Co vlastně tento symbol znamená? Jak víme, představuje cyklickou podstatu věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnovu. Na některých zobrazeních je Uroboros z poloviny bílý (světlý) a z poloviny černý (tmavý), což naznačuje symboliku jin-jang, znázorňující dualitu věcí; vzájemně se doplňujících opačných principů. Nesmíme ovšem zapomínat, že tento symbol rovněž označuje cirkulaci, neboli reiteraci jedné a téže techniky. Požírá svůj ocas, protože právě umělec ho dal drakovi sežrat v minulém kroku.

   „Vezmi toho černého draka, rozetři ho na kameni a dotkni se ho rozžhaveným uhlíkem.“
   Žhavý uhlík
je název, který dávají Filosofové Kameni Mudrců či někdy prvotní síře. Autor nám tak podle mého názoru připravil další slovní hříčku a pokud ho tedy správně chápu, tak máme opět smíchat, co jsme uměním oddělili. Už podruhé.

   „Vzplane a přijme záhy krásnou citrónovou barvu, znovu obnoví zeleného lva.“ Při hoření odchází vše těkavé a zůstává jen popel – flegma. A tento těkavý produkt nám opět pomůže obnovit zeleného lva, když jej použijeme k jeho přípravě. Citrónová barva nás poukazuje k fázi citrinitas, která, jak alchymisté popisují, se objevuje ve třetí operaci Díla. Znamená to, že produkt stále ještě není červený (ať už má jakoukoli barvu), tedy není dostatečně zralý! Jak mnozí jistě ví, posloupnost barev se uváděla následující: černá – bílá – žlutá – červená. Někdy se žlutá vynechávala a zůstala jen základní trojice. Jindy se zase používalo jen dvou barev, zelené a červené, jak jsme si mohli všimnout na začátku u barvy lvů.

   „Udělej tak, aby pohltil svůj ocas, a znovu produkt destiluj. Nakonec, můj synu, znovu destiluj pečlivě, a uvidíš, jak se objeví hořlavá voda a lidská krev.“
   Drak musí pohltit svůj ocas, neboť jen tak může obnovit zeleného lva. Pokud jej pak podrobíme třetímu vaření, získáme zralý Kámen (hořlavá voda a lidská krev, dle mého výše uvedeného výkladu). Odstupňované operace vaření můžeme provádět i nadále, stále lze dávat drakovi sežrat jeho ocas, čímž jej opětovně zmnožujeme jak kvantitativně tak i kvalitativně (zvyšujeme jeho sílu), nicméně, jak nás autor textu varuje v úvodu, neměli bychom překročit jistý počet stupňů a vystavovat se tak nebezpečí, v lepším případě ztráty drahocenné substance (vytěkáním) nebo, v horším případě, nekontrolovatelnému uvolnění velkého množství akumulované energie.

Řecký uroboros


   Ano, přiznávám se, viděl jsem tam přesně to, co jsem vidět chtěl a tímto směrem jsem také text vyložil; stejně jako „chemik“, když sestavoval chemickou lušťovku pro děti... Budiž nám odpuštěno :-)


Aztécký uroboros
   Použitá literatura a vyobrazení:
      Fulcanelli, Tajemství katedrál;
      Fulcanelli, Příbytky filosofů;
      George Ripley, Five Preparations of the Philosopher's Mercury;
      The Ripley Scroll;
      internet;

   
   říjen 2008;    Gorvin gorvin(a)centrum.cz



 
  • < Zpět
    Gorvin (c) 2011