Poslední dobou už nemám na své stránky tolik času (řeším vlastně hlavně to, co „hoří“ nejvíc), ale přece jen, nechci je absolutně zanedbávat a když tedy hlavní sezónní nápor už opadl, rád bych čtenáře seznámil s mým pojetím opravy domácí pekárny. Začnu řečnickou otázkou: Co je nejslabším místem domácích pekáren, tedy věc, která se u nich zpravidla pokazí jako první? Odpověď zní: hnací řemen, který převádí výkon motoru na hněták. Stačí i nechtě navážit ingredience na trochu tužší těsto, nebo aby hněták narazil na hustší hroudu a silný motor jednoho dne vymele zuby, začne protáčet řemenem na místě a klidně jej i prodře. A teď je nutné pochválit šikovnost výrobců pekáren, protože aby se opravář k řemenu dostal, netřeba jen odmontovat dno pekárny, je nutné ji prakticky celou rozebrat a teprve pak se dají povolit šroubky, které upevňují dno k ostatnímu tělu pekárny. Abych tuto informaci zjistil, rozmontoval jsem s bratrem jednu nehnětací pekárnu na návštěvě u našich. Smutně jsme pak koukali na ten nebohý řemínek a tu hromadu součástek a po chvíli se shodli na tom, že nestojí za tu námahu uvést to vše zase do funkční kupy, přestože (podle internetových nabídek) náhradní řemen stojí kolem 80,- Kč. O osudu pekárny rozhodl i fakt, že se mi při krkolomné manipulaci podařilo ulomit jeden drátek na displeji ovládacího panelu...

   Ale, pak se to stalo. Za pár měsíců se případ opakoval, tentokrát však s mou domácí pekárnou. Bylo hned jasné, v čem je problém, zvláště když všechno fungovalo, hřálo, programovalo, hučelo – vrčelo, pouze hněták se netočil. Ona ta životnost namáhaného řemenu přirozeně nebude věčná, to se dá pochopit. Dalších pár měsíců pak pekárna čekala na svůj osud. Zvažoval jsem, že ji nejspíše šlehnu do sběrného dvora, ale nějak jsem se k tomu v létě nedostal, možná mi jí i bylo líto. Ale říkal jsem si, že i když pracně řemen vyměním, situace se dříve či později bude zase opakovat, to je nad slunce jasné! Takže pomyslná miska vah osudu pekárny se nakláněla hodně ke sběrnému místu. Jenže poslední říjnový víkend mě asi osvítila nějaká vyšší rozumová múza, zkrátka, napadlo mě: A co prostě a jednoduše vyříznout dno? Jelikož pekárnu mých rodičů, jsem ještě nestihl vyhodit, prohlédl jsem si její torzo a nápad shledal realizovatelným. Takže jsem nad plynovým sporákem nahřál starý nůž a začal se protavovat do útrob toho nebohého netvora (pekárna tvorem rozhodně není). Výsledek mého snažení můžete vidět na fotografiích. Nejlepší je opravdu použít nahřátý nůž, alespoň podle mé zkušenosti. Při pokusu plast řezat pilkou byla časová úspora minimální, námaha stejná, zato se však všude rozlézaly zelektrizované malé plastové piliny. A ještě jedna důležitá poznámka: je lepší řezat tu užší část vypouklého dna, jednak to bohatě na výměnu řemene stačí, dno bude pevnější i bez vyříznuté části díky perforaci a hlavně máte větší šanci vyhnout se tak přívodnímu napájecímu kabelu, který jsem po povrchu nožem trochu poškvařil. Po důkladné kontrole bylo naštěstí jasné, že jde jen o povrchovou nedokonalost a vadu na kráse, která na funkci a hlavně na bezpečnost nemá vliv. Navíc kabel je stejně v místě, kam se nenechavý prstík jen tak nedostane.

   V mém případě však nakonec stejně bylo nutné vymontovat jeden šroubek, kterým bylo ke spodní kovové desce přišroubována část dna, kterou jsem vyřezával. Ale to bylo během pěti minut hotové: odšroubovat držák topné spirály plus spodní šrouby vnitřní nádoby pekárny, vyjmout ji, odšroubovat nebohý spojovací prvek a opačným postupem vrátit vnitřnosti do původního stavu. Hotovo. Železná deska drží ještě na dalších pěti šroubech, takže o její pevnost nemám obavy. Teď zvažuji, jestli dno budu vůbec vracet, protože pokud pekárna stojí a pracuje, nikdo ji stejně otáčet nebude… Ale kvůli bezpečnosti nechci nikoho nabádat, aby dno nepřipevňoval zpět, například pomocní kovového pásku a několika vrutů.

   To je vše přátelé, a jde se péct!!! :-)


   Prosinec 2018 Gorvin gorvin(a)centrum.cz