Gorvinovy stránky



Alchymická zpráva o návštěvě budovy Lallemant v Bourges

Budova Lallemant - poheld z ulice Bourbonnoux


   Jak někteří víte, letos v létě (2007) jsme byli na dovolené ve Francii. Ujeli jsme celkem asi 5300 km a při trase potkali spoustu zajímavostí a pozoruhodností, které ale nejsou předmětem této zprávy. Stručně se však přesto zmíním o pár věcech: o Francouzech se tvrdí, že mají před cizinci poněkud "nosy nahoru". S tímto jsme se nesetkali - právě naopak - dokonce pro nás mnohdy udělali víc, než jsme čekali a i kdyby to byla pravda, tak rozhodně mají být na co pyšní, vždyť katedrálu tam mají v každé druhé vesnici! Nejvíc na mě zapůsobily katedrály v Chartres a Reims, Mont St. Michel, menhiry u Carnaku, Troglodyté a četné hrady, zámky atd. ...

   Pochopitelně, nejel jsem sám a tak v popředí našeho zájmu nemohly být jen budovy alchymické; přesto však poštěstilo se a při naší trase leželo město Bourges (čti Búrž), ve kterém se nachází Palác Jacques-Coeur (který byl právě v opravě, tak se nedalo jít dovnitř) a Budova Lallemant. O obou píše Fulcnelli ve své knize Tajemství katedrál. O paláci, který jsme zevnitř neviděli, a který stejně není tak zajímavý, psát nebudu. Zato o budově Lallemant se dá rozepsat dostatečně. Přečtěme si nejprve co o ní píše Fulcanelli v Tajemství katedrál (nakl. Trigon, 1. vydání, Praha 1992), na straně 168. a dále. Musím se zde nejprve omluvit vydavatelům, neboť rozsah ukázky a citací nebude zdaleka minimální. Pro srovnání Fulcnelliho textu je to však nutné a pokud mají v popředí zájmu Pravdu a Alchaymii, nebudou jistě nic namítat...

   Text v uvozovkách je Fulcanelliho citát, mé poznámky jsou italikou. Obrázky uvedené římskými číslicemi se nachází v knize Tajemství katedrál (černobílé) a zde je tedy nemá smysl hledat. Většinu obrázků lze zvětšit po kliknutí na uvedený náhled.


Nápis v kamenné desce 



Fulcanelli - Budova Lallemant


   "Toto nevelké měšťanské stavení, zbudované v nepříliš starobylém slohu, je vzácně zachovalé: krásná symbolika rozvíjená v bohatém dekoru, vyznačujícím se křehkostí a minuciósností zpracovávaných tématů, nebyla znehodnocena ani přestavbami, ani poškozeními. Základ průčelí hlavní části budovy, postavené na úbočí svahu, se – oproti poschodí – nachází pod úrovní dvora. Proto bylo nutno zbudovat schodiště sestupující v polokruhu: tento systém, stejně důmyslný jako originální, umožňoval přístup do vnitřního dvora, z nějž se vcházelo do obytných místností."

   Zde narážíme na první nesrovnalost: Točité schodiště spojuje přízemí s místnostmi ve vyšším patře, ve kterých se nyní nachází muzeum. K propojení dvoru a přízemí slouží jiné - přímé schodiště. Na plánku je označení písmenem D.

Plánek budovy Lallemant





Hôtel LALLEMANT



A. Nižší dvůr do ulice Bourbonnoux

B. Sál – alchymická laboratoř

C. Lodžie s reliéfem sv. Kryštofa

D. Průchod (schodiště) na vyšší – vnitřní dvůr.

E. Šatna

F. Pokoj (jídelna)

G. Vyšší dvůr do ulice de l'hôtel Lallemant

H. Přízemní kuchyně s jednoduchým obydlím.







   "Hlídač, jehož přívětivost si rádi připomínáme, otevřel před námi na odpočivadle u paty schodiště vpravo malá dvířka. Spatřili jsme dosti prostornou podzemní místnost se stropem tak nízkým, že jediné okno s kamenným křížem uprostřed, ačkoli bylo dokořán, ji stěží stačilo osvětlit, a v ní nevelký krb. "Toto je kuchyně," řekl a na důkaz svého tvrzení ukázal k nosníku patky sloupu, na němž socha klerika drží v ruce paličku od hmoždíře. Je to skutečně obraz kuchtíka ze XVI. století? Pochybujeme. Hledíme znovu na malý krb – tak malý, že by se v něm sotva mohl péci krocan, ale do kterého by se vešla věž athanoru – náš zrak se vrací ke groteskní figurce "ctihodného" kuchaře a obhlíží celou kuchyň, smutnou a chmurnou v tomto zářivém letní dnu..."


   Ona malá dvířka budete hledat marně. Jsou to obyčejné, docela velké dveře, po pravé straně jakmile vejdete do budovy. Ve zmíněné místnosti sídlí správce či průvodce muzea, kde lze také zakoupit různé turistické předměty. Co se týče krbu, je opravdu velmi úzký a když jsme se pána ptali na účel oné místnosti, tak nám sdělil, že to bylo místo, kde se majitelé věnovali alchymii a krb je jen maskován, aby vypadal jako užitkový, ale sloužil k alchymické práci. Dalším detail po schodišti a "dvířkách" je okno: není totiž jedno ale jsou dvě. Jedno menší jednoduché a druhé větší s kamenným sloupkem rozdělujícím jej na dvě svislé poloviny. Ano, okna jsou malá takže prostor asi osvětlují stěží, ale protože tato místnost byla nasvícena elektrickým světlem, takže se nedalo přesně odhadnout nakolik.

   Žádné zásadní přestavby se nekonaly, takže vyvstává otázka: jak to, že nesedí drobné detaily u tak pečlivého autora, jakým byl Fulcanelli? Byl zde vůbec? Anebo svůj výklad popisoval na základně návštěvy někoho jiného či fotografií, které zkreslují?



Vstup do budovy Lallemant z ulice Bourbonnoux

   Na fotografii vidíme hlavní vstup do budovy Lallemant, chodbu spojující vnitřní dvůr s dvorem před domem a také dveře do laboratoře. Jak je vidět, nejsou to žádná dvířka. Také vidíme na pravé straně fotografie jedno z oken osvětlujících laboratoř.


 "Kuchtík" s "kamarádem"        Detail "kuchtíka"

   Našeho "kuchtíka" naleznete na patce klenby po pravé straně schodiště spojujícího vstup do budovy s vnitřním dvorem, kousek od dveří do zmíněné laboratoře.



   "Čím víc přemýšlíme," pokračuje Fulcanelli, "tím méně pravděpodobným se zdá průvodcův výklad. Tato nízká temná místnost, s krbem příliš malým, nedostatečně vybavena, bez rámu na hrnce, navíc oddělena od jídelny schodištěm a otevřeným dvorem – stěží mohla sloužit kuchaři. Naproti tomu se nám jeví podivuhodně uzpůsobenou k alchymické práci, při níž vyloučení slunečního světla, nepřítele každého plození, je podmínkou. A pokud jde o kuchtíka, známe přeci svědomitou péči, úzkostlivou důkladnost starých zobrazitelů (imaigiers), než abychom mohli, tak jak je to předkládáno návštěvníkovi, pokládat tento nástroj za paličku od hmoždíře. Těžko také uvěřit tomu, že by umělec nezobrazil zároveň hmoždíř (mortier) – její nezbytný protějšek. Ostatně sám tvar nástroje je charakteristický: to, co má postava v ruce, je ve skutečnosti retorta s dlouhým hrdlem, podobná těm, jichž dodnes používají chemici a nazývají je balony pro jejich sférické břicho. Kromě toho rukojeť této domnělé paličky je dutá jako píšťala, což dokazuje, že máme co činiti s nádobou, sklenicí nebo fiolou (obr. XLI).
   Tato nepostradatelná a nesmírně utajovaná nádoba dostala množství rozličných jmen, volených pokaždé tak, aby se zabránilo profánním odhalit její pravé určení i kompozici. Zasvěcení nám porozumějí a pochopí, o jaké nádobě hovoříme. Všeobecně je nazývána filosofickým vejcem a zeleným lvem. Termínem vejce rozumějí Mudrci směs, kterou uspořádali ve své vlastní nádobě tak, aby byla způsobilá podstoupit transformace, vzbuzené činností ohně. V tomto smyslu je skutečně vejce, poněvadž její obal nebo skořápka obsahuje rebis mudrců z běli a červeně v poměru analogickém ptačímu vejci." (...); (str. 169.)


Krb v laboratoři

   Co se místnosti týče, jak je vidět i z fotografie, nejedná se o nízkou, ale poměrně vysokou a také širokou a velkou místnost. Jedině krb je opravdu malý, v tom lze s autorem souhlasit.


   (str. 171.) "Opusťme průvodce a vyjděme na dlážděný dvůr. Po několika krocích staneme u vchodu do jedné z Loggií, zplna osvětlené portikem, tvořeným trojím klenutým okenním otvorem. Je tu veliký sál s mohutným trámovým stropem. Monolity, stély a antické fragmenty vtiskují sálu ráz archeologického musea. To všechno nás nezajímá tak, jako nosná zeď s kamenným polychromovaným basreliéfem svatého Kryštofa, který klade Ježíška na strmý skalnatý břeh bystřiny, již právě přebrodil. Z nedaleké chýše vychází poustevník a kráčí k Dítěti-Králi (obr. XLII) s lucernou v ruce.Viděli jsme už mnoho starých krásných zpodobení svatého Kryštofa, avšak žádné z nich se smyslu pravdy nepřiblížilo tak jako toto."


   Když projdeme chodbou na dvůr a zabočíme doprava skutečně se k uvedené plastice v lodžii dostaneme.

Detail platiky sv. Kryštofa        Plastika sv. Kryštofa


   "Námět mistrovského díla i text Jacquesa de Voragine mimo veškerou pochybnost obsahují týž hermetický smysl, navíc obohacený o detail, jejž jinde nenalezneme. Základní roli zde hraje svatý Kryštof pro analogii mezi obrem nesoucím Krista a matérií, nesoucí v našem Díle zlato (Χρυσοφóρος). (…);

   (str. 177.) "Vstoupíme-li do budovy, nalezneme vzadu na dvoře pod nízkým obloukem dveře, jimiž se vchází do jednotlivých příbytků. Milovníci Renesance zde najdou mnoho krásného; projděme jídelnou s trámovým stropem a vysokým krbem, kde se spatřují erby Ludvíka XII a Anny de Bretagne, a překročíme práh kaple."


   My jsem se ke kapli dostali točitým schodištěm, které začíná stoupat kousek za hlavním vstupem do budovy - skoro oproti dveřím do laboratoře. Vystoupíte-li po schodišti do prvního patra, oproti vám se ukáží dveře, které zakončují chodbu. Je to další nepřesnost, protože podle Fulcanelliho popisu by se měla kaple nacházet v přízemí budovy, což ovšem nesouhlasí se skutečností, neboť kaple se nachází přímo nad chodbou ve výše uvedeném plánu označenou písmenem D.

Vstup do kaple


   "Tato nevelká protáhlá místnost – pravý to skvost vyzdobený s láskou předními umělci – až na okno tvořené třemi arkaturami v gotickém stylu – sotva připomíná kapli; výzdoba je profánní, užité motivy jsou však převzaty z hermetické vědy. Nádherný polychromovaný basreliéf, provedením připomínající svatého Kryštofa z loggie, má za námět pohanský mýtus o Zlatém Rounu. Klenutý strop zdobí četné hieroglyfické figury. Krásný stolek stranou od oltáře z XVI. Století nás staví před alchymickou záhadu. Náboženská scéna, verš ze Žalmu, evangelická parabola? – nic takového; toliko tajemné slovo posvátného Umění … Mohly se v této zdobené síni – tak neortodoxní a přitom ve své mystické intimitě tak příznivé pro meditaci, četbu, ba i pro modlitbu Filosofa – konat bohoslužby? – Kaple, studovna či modlitebna? Klademe otázku …" (...);


   Basreliéf se nachází v místnosti a to nad jedinými dveřmi. Žádný stolek jsme nenašli pouze bohatě zdobenou truhlici.

Dřevěná truhlice v kapli


   (str. 178) "Basreliéf Zlaté rouno, kterého si povšimneme, jakmile vstoupíme, znázorňuje překrásnou krajinu, vytesanou do kamene, zvýrazněnou barvami již vybledlými, plnou zajímavých detailů, jejichž studium znesnadňují stopy, které na nich zanechal čas. Uprostřed horské kotliny mezi kolmými skalními stěnami, porostlými mechem, vidíme vyrůstat hustý dubový les. Na mýtinách spatřujeme rozmanité živočichy, které jen obtížně identifikujeme – jednohrbého velblouda, býka nebo krávu, žábu na vrcholku skály atd. – jež oživují tuto roklinu. Tráva je plná květin, mezi nimiž rozeznáváme růže z rodu phragmitis. Stažená kůže berana leží napravo na vyčnívajícím balvanu: střeží ji drak, jehož hrozivá silueta se rýsuje proti nebi. U paty dubu byl zpodoben Iáson, avšak tato část reliéfu, nepochybně nejvíc vystupující, se kdysi odlomila (obr. XLIII)." (...);


   Tento basreliéf Zlaté rouno nad vstupními dveřmi v kapli, bohužel nemám nafocený. Jsou vidět pouze jeho okraje na fotkách sloupů.

Pravý sloup u dveří v kapli        Levý sloup u dveří v kapli


Další sloupy po směru hodinovch ručiček:

Prostřední levý sloup v kapli        Levý sloup u okna v kapli

Prostřední levý            Levý u okna      


Pravý sloup u okna v kapli         Prostřední pravý sloup v kapli

      Pravý u okna          Prostřední pravý


   Abyste však nebyli ochuzeni, hledal jsem na internetu a našel tuto fotku basreliéfu Zlaté rouno, je z
http://hdelboy.club.fr/plafond_lallemant.html
Plastika Zlaté rouno v kapli


   Jelikož v knize nejsou nafoceny všechny stropní symboly, uvádím zde fotky i s celým výkladem:


   (str. 181.) "Opusťme práh kaple a přejděme do jejího středu; tam pozdvihněte oči a obdivujte jednu z nejkrásnějších sbírek emblémů, s jakou se lze setkat.01 Strop, složený ze souměrných vypouklých polí, uspořádaný do tří podélných řad, je podpírán asi v polovině své délky dvěma čtverhrannými pilíři, opřenými o zeď, se čtyřmi vyhloubenými žlábky na přední straně. Na pravém pilíři, blízko jediného okna, které osvěcuje tuto malou místnost, vidíme mezi volutami na konzoli s dubovými listy okřídlenou lidskou lebku. Expresivní znázornění nového plození, které vzchází z této putrefakce následující po smrti, jež vstupuje do směsi, když ztratila svou vitální a volatilní duši. Smrt těla se projevuje světlomodrým, nebo červeným zabarvením v Havranu, hieroglyfu caput mortuum Díla. Takové je znamení a první manifestace disoluce, separace elementů a budoucího plození síry, tingujícího a fixního principu kovů. Křídla jsou zde proto, aby nás poučila, že koheze je narušena a že probíhá dislokace části volatilní a vodnaté. Umrtvené tělo padá do černého popele, který má vzhled uhelného prachu. Činností vnitřního ohně, jenž se potom touto desagregací rozvíjí, opouští kalcinovaný popel hrubé, spalitelné nečistoty: tehdy se rodí čistá sůl, která se vařením pozvolna barví a odívá tajnou silou ohně (obr. XLIV)."

   Viz foto výše - prostřední pravý sloup.

   "Na hlavici stropu vlevo spatřujeme dekorativní nádobu: její uzávěr zdobí dva delfíni. Květina, která – jak se zdá – vychází z nádoby, připomíná heraldickou lilii. Všechny tyto symboly se vztahují k rozpouštědlu nebo k všeobecnému merkuru Filosofů, principu opačnému síře, jejíž výrobu jsme viděli vyjádřenou emblematicky na první hlavici."

   Viz foto výše - prostřední levý sloup.

   "Veliký věnec z dubového listí pod oběma hlavicemi svisle protíná dubová ratolest: je to grafický znak, odpovídající ve spagyrickém umění obecnému jménu subjektu. Takto věnec a hlavice tvoří dohromady kompletní symbol první matérie – zeměkouli, již mají ve své ruce Bůh, Ježíš a velcí panovníci."

Stropní kazety kaple - prvních 9 od dveří


   "Nemáme zájem na podrobné analýze všech obrazů, zdobících souměrná vypouklá pole stylového stropu. Rozšířený námět by si vyžádal speciální studii a nutil by nás často se opakovat. Omezme se proto na jejich stručný popis a shrnutí toho, co nejpůvodnějšího vyjadřují. Nejprve si povšimněme symbolu síry a její extrakce z první materie, jejíž grafické zpodobení, jak už víme, se nachází na obou pilířích. Je jím planetárium, ležící v planoucím krbu: takto připomíná jednu z rytin v pojednání o Azothu. Výheň zde zastupuje Atlase. Tento obraz naší praktiky je sám o sobě natolik instruktivní, že netřeba jej dále komentovat. Opodál spatřitelný slaměný obecný úl, obklopený včelami, patří často k reprodukovaným námětům, obzvláště na alchymických kamnech ve Winterthur."

Stropní kazety kaple - druhých 9


   "Tady – jak zvláštní motiv pro kapli! – malé dítě plným proudem močí do svého dřeváku (sabot), tam stejné děcko klečí u hromady plochých kovových cánů a zatímco jeho nohy spočívají na mrtvém hadu, v ruce drží otevřenou knihu. Stačí to, anebo máme pokračovat? Váháme. Smysl malého basreliéfu upřesňuje detail skrytý v pološeru říms; na samém vrcholu hromady skví se hvězdná pečeť krále-mága Šalamouna. Dole merkur, nahoře Absolutno. Postup jednoduchý a účinný, který připouští jen jednu cestu, vyžaduje jen jedinou materii, jedinou operaci. "Ten, kdo dokáže uskutečnit Dílo samotným Merkurem, našel to, co je nejdokonalejší" – ujišťují nás nejslavnější autoři. Je to jednota dvou trojúhelníků, ohně a vody nebo síry a merkura, spojených v jediném těle, které plodí šesticípou hvězdu, hieroglyf Díla par excellence a realizovaného Kamene Mudrců. Vedle tohoto reliéfu spatřujeme další: předloktí v plamenech, ruka drží velké kaštany nebo kaštany; a dále týž hieroglyf – ruka vystupující ze skály držící hořící pochodeň: toto je Amalthein roh, překypující květy a ovocem, na němž hřaduje jeřáb či koroptev. Tato ptačí charakteristika není sdostatek výstižná, ale ať jej již emblémem černé kuře nebo červená koroptev, nic to nemění na hermetickém významu, který je vyjadřován. A další obraz: po přervání pouta byla převrácená nádoba vyrvána z tlamy ozdobnému lvu, který ji předtím držel v rovnováze: toto je originální verze solve et coagula z Notre Dame v Paříži; následuje nepříliš ortodoxní a neběžný obraz dítěte, které se snaží rozbít růženec na svém koleni."

Stropní kazety kaple - posledních 12


   "Dále veliká lastura, naše merelle, na níž je spirálově obtočeným tefillim fixovaná masa. Za tímto obrazem se na pozadí souměrného vypouklého pole patnáctkrát opakuje grafický symbol, umožňující přesnou identifikaci obsahu lastury. Stejné znamení – odvozené ze jména materie – se opakuje hned vedle, tentokrát ve velkém, uprostřed velké pece. V další figuře rozpoznáme dítě připomínající artistu: s nohama v dutině proslulé merelly vrhá před sebe lasturky pocházející, jak se zdá, z oné velké.

   Povšimněme si rovněž otevřené knihy stravované ohněm; holubice s aureolou, zářící a planoucí, emblém Ducha; ohnivého havrana na lebce, do níž klove – figury spojující smrt s putrefakcí; anděla, který "roztáčí svět" na způsob vlka, námětu převzatého a rozvíjeného v knížce Typus Mundi,
02 v dílech několika jezuitských otců; filosofické kalcinace, symbolizované granátovým jablkem, jež je podrobeno činnosti ohně ve zlatnické nádobě: nad kalcinovaným tělem rozeznáváme číslice 3, po níž následuje písmeno R, které umělci naznačuje nutnost tří reiterací téhož postupu, jež jsme již několikrát zdůrazňovali. A konečně následuje obraz představující ludus puerorum, komentovanou v Trismosinově Zlatém rounu, shodně zpodobenou dítětem, jedoucím na dřevěném koni, vysoko a radostně pozdvihující bič (obr. XLV).

   Tím uzavíráme výčet hlavních hermetických emblémů, vytesaných na stropě kaple; ukončíme svou studii analýzou díla velice zvláštního a neobyčejně vzácného.
   Ve výklenku zdi blíže okna se nachází malý oltář z XVI. století, přitažlivý spíše svou krásnou výzdobou než mysteriem záhady, která je pokládána za nerozluštitelnou. Podle tvrzení našeho průvodce ji nikdy žádný z návštěvníků nedokázal vysvětlit.
   Důvodem zřejmě bylo to, že nikdo nepochopil, kam směřuje symbolika, tím méně pak vědu, skrývající se v množství hieroglyfů. Nádherný basreliéf Zlaté Rouno, jenž by nám mohl napomoci, nebyl rozluštěn v původním smyslu a všemi byl považován za mytologický výjev, v němž vládne orientální imaginace. Oltář má ráz ryze alchymický, z nějž však v tomto díle nepodáváme více než popis jednotlivostí (obr. XLVI). Na zmíněných pilířích, podpírajících architráv miniaturního chrámu, přímo pod hlavicemi odhalíme emblémy zasvěcené merkuru mudrců; je to merella, lastura svatého Jakuba nebo kropenka, nad níž se nacházejí křídla a trojzubec, atribut boha Neptuna. Je to stále táž indikace vodnatého a volatilního principu. Štít tvoří široká dekorativní lastura s dvěma symetricky umístěnými delfíny, jejichž spojené ocasy se sbíhají na středové ose oltáře. Tři planoucí granátová jablka završují trojúhelníkovou ornamentaci.
   Hádankou zůstávají dva termíny: RERE a RER, zdánlivě bez smyslu, které se třikrát opakují na pozadí výklenku." (...); (str. 185.)


   Co mě překvapilo je fakt, že na fotce v knize vypadá oltář, který se nachází na pravé straně místnosti, mnohem větší než je ve skutečnosti. Je to jen takový malý oltáříček. Asi Vám to podle fotky bude připadat podobně :-)

Oltářík kaple


   (str. 188.) "Návštěva končí. Náš němý, zamyšlený obdiv se ještě naposledy vyptává těch úžasných, překvapujících paradigmat, jejichž autor zůstával tak dlouho neznámý. Existuje snad někde kniha psaná jeho rukou? Nic tomu nenasvědčuje. Nepochybně, po příkladu velkých Adeptů středověku, dal přednost tomu, že svěřil své myšlenky kameni a ne pergamenu, nepopiratelné svědectví nesmírné vědy, jejíž všechna tajemství vlastnil. Je proto spravedlivé, že jeho památka přežívá mezi námi, že jeho jméno konečně vychází z temnoty a svítí jako hvězda první velikosti na hermetickém firmamentu.
   Jean Lallemant, alchymista a rytíř Kulatého Stolu, zasluhuje, aby spolu s Geberem (Magister magistrorum), s Rogerem Baconem (Doctor admiralibis) zasedl ke svatému Grálu. Svými vědomostmi srovnatelný s Basilem Valentinem a milosrdným Flamelem, převyšuje je oba dvěma nanejvýš vědeckými a filosofickými vlastnostmi, které dovedl k nejvyššímu stupni dokonalosti: skromností a upřímností."


   Tolik tedy Fulcanelli.

   Rád bych zde poděkoval všem fotografům: Zdence, Radkovi i Petrovi; za zdatné a zdárné pokusy zachytit skutečnost objektivy svých digicvaků. Snažili se i když to tak občas nevypadá... :-) Zatleskejme jim! :-)

   Na závěr předkládám ještě několik fotek a také odkazů, které s budovou Lallemant souvisí. Jsou sice francouzsky ale dají se tam najít velmi povedené obrázky.

Vnitřní (zadní) dvůr - pohled z ulice de l'hôtel Lallemant

   Nejprve tedy překrásná fotografie vnitřního dvoru budovy, vyfocené zadní brankou. Vlevo vidíme tři oblouky tvořící lodžii, ve které se nachází zmíněný basreliéf sv. Kryštofa. Vpravo nad ní a nad obloukem chodby se nachází kaple. Dále si všimněme emblému s erbem nahoře ve střeše budovy; pokus o jeho detail:

Detail erbu


   Pak postupujeme vpravo a vidíme další část dvora.

Další část vnitřního dvora


   V rohu protilehlé stěny (vlevo od zadní branky) se nachází další točité schodiště:

Schodiště do místnosti nad kuchyní


   Detaily okna kaple:

Okono kaple


Okno kaple



A to je vše přátelé. Teď už jen slíbené internetové odkazy (francouzsky):




   L'ALCHIMIE A BOURGES
   LALLEMANT ET L'ALCHIMIE A BOURGES
   
http://encyclopedie.bourges.net/lallemantalchi.htm


   BOURGES ET LES ALCHIMISTES
   L'HOTEL LALLEMANT
   http://roland.narboux.chez-alice.fr/alchimiste.htm


   FULCANELLI ET BOURGES
    http://hdelboy.club.fr/plafond_lallemant.html


   LES TRENTE CAISSONS de l'hôtel Jean Lallemant a Bourges
    http://hermetism.free.fr/archi-lallemant.htm


   JJ CHAMPAGNE
    http://www.archerjulienchampagne.com/article-5788527.html


   BOURGES MAP
    http://www.planetware.com/map/bourges-map-f-bourges.htm


   L'HÔTEL LALLEMANT (průvodce)
    http://www.ville-bourges.fr/patrimoine/hotel-lallemant.php


   TAJEMSTVÍ KATEDRÁL (Výtah z přednášky pro Dracon 2001)
    http://www.scifi.cz/ik/2002/20020167.htm

   

   Sepsal Gorvin gorvin@centrum.cz

   


  < ZPĚT na Práce o Alchymii



 
Gorvin (c) 2007