Fulcanelli - Budova Lallemant

Hôtel LALLEMANT



A. Nižší dvůr do ulice Bourbonnoux

B. Sál – alchymická laboratoř

C. Lodžie s reliéfem sv. Kryštofa

D. Průchod (schodiště) na vyšší – vnitřní dvůr.

E. Šatna

F. Pokoj (jídelna)

G. Vyšší dvůr do ulice de l'hôtel Lallemant

H. Přízemní kuchyně s jednoduchým obydlím.







   "Hlídač, jehož přívětivost si rádi připomínáme, otevřel před námi na odpočivadle u paty schodiště vpravo malá dvířka. Spatřili jsme dosti prostornou podzemní místnost se stropem tak nízkým, že jediné okno s kamenným křížem uprostřed, ačkoli bylo dokořán, ji stěží stačilo osvětlit, a v ní nevelký krb. "Toto je kuchyně," řekl a na důkaz svého tvrzení ukázal k nosníku patky sloupu, na němž socha klerika drží v ruce paličku od hmoždíře. Je to skutečně obraz kuchtíka ze XVI. století? Pochybujeme. Hledíme znovu na malý krb – tak malý, že by se v něm sotva mohl péci krocan, ale do kterého by se vešla věž athanoru – náš zrak se vrací ke groteskní figurce "ctihodného" kuchaře a obhlíží celou kuchyň, smutnou a chmurnou v tomto zářivém letní dnu..."


   Ona malá dvířka budete hledat marně. Jsou to obyčejné, docela velké dveře, po pravé straně jakmile vejdete do budovy. Ve zmíněné místnosti sídlí správce či průvodce muzea, kde lze také zakoupit různé turistické předměty. Co se týče krbu, je opravdu velmi úzký a když jsme se pána ptali na účel oné místnosti, tak nám sdělil, že to bylo místo, kde se majitelé věnovali alchymii a krb je jen maskován, aby vypadal jako užitkový, ale sloužil k alchymické práci. Dalším detail po schodišti a "dvířkách" je okno: není totiž jedno ale jsou dvě. Jedno menší jednoduché a druhé větší s kamenným sloupkem rozdělujícím jej na dvě svislé poloviny. Ano, okna jsou malá takže prostor asi osvětlují stěží, ale protože tato místnost byla nasvícena elektrickým světlem, takže se nedalo přesně odhadnout nakolik.

   Žádné zásadní přestavby se nekonaly, takže vyvstává otázka: jak to, že nesedí drobné detaily u tak pečlivého autora, jakým byl Fulcanelli? Byl zde vůbec? Anebo svůj výklad popisoval na základně návštěvy někoho jiného či fotografií, které zkreslují?

   "Námět mistrovského díla i text Jacquesa de Voragine mimo veškerou pochybnost obsahují týž hermetický smysl, navíc obohacený o detail, jejž jinde nenalezneme. Základní roli zde hraje svatý Kryštof pro analogii mezi obrem nesoucím Krista a matérií, nesoucí v našem Díle zlato (Χρυσοφóρος). (…);

   (str. 177.) "Vstoupíme-li do budovy, nalezneme vzadu na dvoře pod nízkým obloukem dveře, jimiž se vchází do jednotlivých příbytků. Milovníci Renesance zde najdou mnoho krásného; projděme jídelnou s trámovým stropem a vysokým krbem, kde se spatřují erby Ludvíka XII a Anny de Bretagne, a překročíme práh kaple."


   My jsem se ke kapli dostali točitým schodištěm, které začíná stoupat kousek za hlavním vstupem do budovy - skoro oproti dveřím do laboratoře. Vystoupíte-li po schodišti do prvního patra, oproti vám se ukáží dveře, které zakončují chodbu. Je to další nepřesnost, protože podle Fulcanelliho popisu by se měla kaple nacházet v přízemí budovy, což ovšem nesouhlasí se skutečností, neboť kaple se nachází přímo nad chodbou ve výše uvedeném plánu označenou písmenem D.

   "Tato nevelká protáhlá místnost – pravý to skvost vyzdobený s láskou předními umělci – až na okno tvořené třemi arkaturami v gotickém stylu – sotva připomíná kapli; výzdoba je profánní, užité motivy jsou však převzaty z hermetické vědy. Nádherný polychromovaný basreliéf, provedením připomínající svatého Kryštofa z loggie, má za námět pohanský mýtus o Zlatém Rounu. Klenutý strop zdobí četné hieroglyfické figury. Krásný stolek stranou od oltáře z XVI. Století nás staví před alchymickou záhadu. Náboženská scéna, verš ze Žalmu, evangelická parabola? – nic takového; toliko tajemné slovo posvátného Umění … Mohly se v této zdobené síni – tak neortodoxní a přitom ve své mystické intimitě tak příznivé pro meditaci, četbu, ba i pro modlitbu Filosofa – konat bohoslužby? – Kaple, studovna či modlitebna? Klademe otázku …" (...);


   Basreliéf se nachází v místnosti a to nad jedinými dveřmi. Žádný stolek jsme nenašli pouze bohatě zdobenou truhlici.

   (str. 178) "Basreliéf Zlaté rouno, kterého si povšimneme, jakmile vstoupíme, znázorňuje překrásnou krajinu, vytesanou do kamene, zvýrazněnou barvami již vybledlými, plnou zajímavých detailů, jejichž studium znesnadňují stopy, které na nich zanechal čas. Uprostřed horské kotliny mezi kolmými skalními stěnami, porostlými mechem, vidíme vyrůstat hustý dubový les. Na mýtinách spatřujeme rozmanité živočichy, které jen obtížně identifikujeme – jednohrbého velblouda, býka nebo krávu, žábu na vrcholku skály atd. – jež oživují tuto roklinu. Tráva je plná květin, mezi nimiž rozeznáváme růže z rodu phragmitis. Stažená kůže berana leží napravo na vyčnívajícím balvanu: střeží ji drak, jehož hrozivá silueta se rýsuje proti nebi. U paty dubu byl zpodoben Iáson, avšak tato část reliéfu, nepochybně nejvíc vystupující, se kdysi odlomila (obr. XLIII)." (...);


   Tento basreliéf Zlaté rouno nad vstupními dveřmi v kapli, bohužel nemám nafocený. Jsou vidět pouze jeho okraje na fotkách sloupů.

   "Nemáme zájem na podrobné analýze všech obrazů, zdobících souměrná vypouklá pole stylového stropu. Rozšířený námět by si vyžádal speciální studii a nutil by nás často se opakovat. Omezme se proto na jejich stručný popis a shrnutí toho, co nejpůvodnějšího vyjadřují. Nejprve si povšimněme symbolu síry a její extrakce z první materie, jejíž grafické zpodobení, jak už víme, se nachází na obou pilířích. Je jím planetárium, ležící v planoucím krbu: takto připomíná jednu z rytin v pojednání o Azothu. Výheň zde zastupuje Atlase. Tento obraz naší praktiky je sám o sobě natolik instruktivní, že netřeba jej dále komentovat. Opodál spatřitelný slaměný obecný úl, obklopený včelami, patří často k reprodukovaným námětům, obzvláště na alchymických kamnech ve Winterthur."

   "Tady – jak zvláštní motiv pro kapli! – malé dítě plným proudem močí do svého dřeváku (sabot), tam stejné děcko klečí u hromady plochých kovových cánů a zatímco jeho nohy spočívají na mrtvém hadu, v ruce drží otevřenou knihu. Stačí to, anebo máme pokračovat? Váháme. Smysl malého basreliéfu upřesňuje detail skrytý v pološeru říms; na samém vrcholu hromady skví se hvězdná pečeť krále-mága Šalamouna. Dole merkur, nahoře Absolutno. Postup jednoduchý a účinný, který připouští jen jednu cestu, vyžaduje jen jedinou materii, jedinou operaci. "Ten, kdo dokáže uskutečnit Dílo samotným Merkurem, našel to, co je nejdokonalejší" – ujišťují nás nejslavnější autoři. Je to jednota dvou trojúhelníků, ohně a vody nebo síry a merkura, spojených v jediném těle, které plodí šesticípou hvězdu, hieroglyf Díla par excellence a realizovaného Kamene Mudrců. Vedle tohoto reliéfu spatřujeme další: předloktí v plamenech, ruka drží velké kaštany nebo kaštany; a dále týž hieroglyf – ruka vystupující ze skály držící hořící pochodeň: toto je Amalthein roh, překypující květy a ovocem, na němž hřaduje jeřáb či koroptev. Tato ptačí charakteristika není sdostatek výstižná, ale ať jej již emblémem černé kuře nebo červená koroptev, nic to nemění na hermetickém významu, který je vyjadřován. A další obraz: po přervání pouta byla převrácená nádoba vyrvána z tlamy ozdobnému lvu, který ji předtím držel v rovnováze: toto je originální verze solve et coagula z Notre Dame v Paříži; následuje nepříliš ortodoxní a neběžný obraz dítěte, které se snaží rozbít růženec na svém koleni."

   (str. 188.) "Návštěva končí. Náš němý, zamyšlený obdiv se ještě naposledy vyptává těch úžasných, překvapujících paradigmat, jejichž autor zůstával tak dlouho neznámý. Existuje snad někde kniha psaná jeho rukou? Nic tomu nenasvědčuje. Nepochybně, po příkladu velkých Adeptů středověku, dal přednost tomu, že svěřil své myšlenky kameni a ne pergamenu, nepopiratelné svědectví nesmírné vědy, jejíž všechna tajemství vlastnil. Je proto spravedlivé, že jeho památka přežívá mezi námi, že jeho jméno konečně vychází z temnoty a svítí jako hvězda první velikosti na hermetickém firmamentu.
   Jean Lallemant, alchymista a rytíř Kulatého Stolu, zasluhuje, aby spolu s Geberem (Magister magistrorum), s Rogerem Baconem (Doctor admiralibis) zasedl ke svatému Grálu. Svými vědomostmi srovnatelný s Basilem Valentinem a milosrdným Flamelem, převyšuje je oba dvěma nanejvýš vědeckými a filosofickými vlastnostmi, které dovedl k nejvyššímu stupni dokonalosti: skromností a upřímností."


   Tolik tedy Fulcanelli.

   Rád bych zde poděkoval všem fotografům: Zdence, Radkovi i Petrovi; za zdatné a zdárné pokusy zachytit skutečnost objektivy svých digicvaků. Snažili se i když to tak občas nevypadá... :-) Zatleskejme jim! :-)

   Na závěr předkládám ještě několik fotek a také odkazů, které s budovou Lallemant souvisí. Jsou sice francouzsky ale dají se tam najít velmi povedené obrázky.