Jako hodně věcí v životě mužském, začala moje cesta k magické slitině zvané ELECTRUM MAGICUM, v hospodě. Jednou při pivu se mě kamarád zeptal, jestli neznám někoho, kdo by dokázal vyrobit tuto slitinu. V první řadě mě musel vysvětlit co to EM je – magická slitina kovů, které staří alchymisté a astrologové přiřazovali jednotlivým planetám a vesmírným tělesům sluneční soustavy, jenž v té době byli schopni pozorovat. Například slunci bylo přiřazeno zlato, marsu železo atd. Navíc se tyto kovy musí slévat v určitém pořadí, při konjunkci těchto těles a ještě navíc v určitých váhových poměrech. Postupů při slévání kovů se z minulosti zachovalo několik, ale samotné slitiny moc ne. Tvrdí se, že ve Vídni je zvonek z EM, který si nechal vyrobit Rudolf II.
A k čemu je takováto slitina dobrá? Především záleží na majiteli, jak ji použije a co si z ní nechá odlít. Dají se z ní vyrobit léčebné a ochranné amulety, zrcátka na nahlížení do minulosti i budoucnosti, magické prsteny, rituální dýky i meče atd. Například jeden z nejznámějších učenců a alchymistů, který s touto slitinou hodně experimentoval (v oblasti lékařství i magie) byl Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim – známý pod jménem Paracelsus, (1493 – 1541); zhotovoval prý ze slitiny EM především ochranné amulety.
Nikdy jsem k těmto historickým až mystickým věcem netíhnul, ale velmi mě tato slitina zaujala. Přitahoval mě jakýsi zvláštní symbolický rozměr čistě materiální hmoty. A navíc výroba bude trvat skoro rok, než proběhnou všechny vhodné a potřebné konjunkce. Kamarád měl štěstí, že mezi okruhem mých známých se nacházel jeden, který se o alchymii zajímá již delší dobu a dokáže ledacos vytvořit. Tak jsem ho tedy oslovil.
Myšlenka na výrobu EM znovu po čtyřech stoletích (nenašli jsme žádný veřejný zdroj informací, že by kdo tuto slitinu v nedávné minulosti vyrobil) ho zaujala. Narazili jsme trochu na problém, že EM dle zvoleného historického poměru kovů obsahuje asi čtvrtinu zlata, tak že to nebude levný produkt. Doufali jsme, že se nám pro výrobu EM podaří získat další nadšence a tím výrobu zlevnit. Navíc se zlato přidává až na konec, takže bude dost času tuto drobnost dořešit.
A tak můj známý, alchymista, na výrobu kývl. První spojení planetárních kovů proběhlo poměrně snadno. Tyto kovy jsou nízkotavitelné, leč jedovaté. Tak že oč bylo jednodušší slévání, o to víc musel slévač dbát víc o zdraví a bezpečnost.
První zádrhel přišel s tavbou stříbra. Teplotu tání již nebylo možné dosáhnout jednoduše na plynovém vařiči a navíc se některé kovy začaly ze slitiny odpařovat a tak jsme museli tavbu přerušit. Jak prohlásil kamarád, je zajímavé, že se zádrhel projevil teď – doposud jsme dávali dohromady kovy, kterým jsou přiřazeny mužské elementy, ale jakmile jsme zkusili přidat ženský element, stříbro, nastaly potíže. A ještě jedna podivuhodnost – kamarádovi se doma záhadně ztratily stříbrné šperky.
Tíha slévání ležela na bedrech alchymisty, který musel rychle najít řešení, jak na vysokou teplotu tání stříbra. Acetylénový hořák, který jsem navrhoval já, se nezdál být vhodným řešením. Navíc pro nás nebyl ani lehce dostupný. Tuto úvahu potvrdila i další skupina nadšenců pro EM, kterou alchymista oslovil a která EM vyráběla paralelně s námi (alchymista jim dodal materiál z prvního slévání) a která tento hořák použila. Při prudkém ohřátí kovu a při vkládání dalšího došlo k drobnější explozi – vyprsknutí a ke zbytečným ztrátám slitiny. O bezpečnosti konání ani nemá smyslu hovořit.
Přítel alchymista se rozhodl pro tradiční způsob tavby kovů – tavící pícku. Doba pokročila a tak na výrobu nepoužil pálené cihly, ale moderní materiál. Z důvodu rychlosti a snadného opracování vyrobil pícku z ytongových tvárnic, horký vzduch bude dmýchat horkovzdušná pistole…
Hvězdy, vlastně planety, tedy ještě přesněji vesmírná tělesa, nám byla nakloněna a vhodná konjunkce ke slévání byla cca za měsíc po nepodařeném slévání. Navíc jsme mohli toto slévání spojit s dalším planetárním kovem. Je potřeba se ještě zmínit i o dalším aspektu naší výroby. Při jedné z častých diskuzí o výrobě EM alchymista vyslovil obavu, že námi používané kovy, které jsou téměř 100% čisté nemohli tehdejší alchymisté získat a jestli tato čistota kovů, výrobě EM neškodí. Na to jsem mu odpověděl, že kdyby staří alchymisté takto čisté kovy měli, určitě by je použili. A co neměli na čistotě kovů to dohnali vírou v tuto slitinu. K mému překvapení ho tato odpověď uspokojila.
Opakované slévání stříbra a dalšího kovu se slitinou proběhlo v pícce bez větších zádrhelů a kamarád doma našel ztracené stříbrné šperky.
Přiblížil se čas závěrečného slévání – přidání zlata. Bohužel, cena zlata se vyšplhala do závratných výšek. Jednotliví účastníci této akce, sháněli tento drahý kov kde se dalo. Iniciátor akce hodlal použít zlomky šperků, alchymista separoval zlato z pokovené destičky (popis separace by vydal na celý článek) a já, nemaje jiných zdrojů, jsem se rozhodl pro nákup investičního zlata. Navíc jsem ho potřeboval ze všech účastníků nejvíc, protože jsem si vymyslel, že ze slitiny EM vyrobím prsten. Jeho odhadovaná váha byla cca 18g. Formu jsem si nachystal a nemaje zkušenosti s odléváním, byla dosti masivní z důvodu, že jsem očekával, že budu muset hodně hmoty z odlitku obrousit, abych dal prstenu správnou velikost a tvar, tak jsem stěny dosti předimenzoval.
V den slévání bylo vše připraveno, ale iniciátor akce se nedostavil a na telefonu byl nedostupný. Podivné… Tak jsme začali bez zněj. Alchymista provedl očistnou tavbu původní slitiny. Chybu jsme udělali v tom, že jsme slitinu odlili do prutu, který se nám jen těžko podařil rozbít na menší kousky. Alchymista navážil zbývající kovy a připravil tavné kelímky. První tavbu a odlévání finálního EM provedl on. Vše šlo dobře. Výsledkem byla destička. Leč zdálo se nám, že kovy nejsou ve slitině rovnoměrně rozloženy a proto jsem zkusili slitinu přetavit ještě jednou. Výsledek byl o poznání horší. ALE bylo to první ELECTRUM MAGICUM po mnoha desítkách let!
K odlévání mého podílu jsem přistupoval s obavami. Předchozí pokus nevyšel úplně přesvědčivě a levná záležitost to není. Ale alchymista mě povzbuzoval a nenechal se předchozím výsledkem odradit. Raději jsem mu svěřil celou tavbu i odlití a sám jsem se věnoval fotodokumentaci celé akce. Odlití prstenu proběhlo tak rychle, že jsem to ani nestihl vyfotit. Sádrová forma vydržela a tak teď byl docela problém ji rozbít. Po pěti minutách práce s majzlíkem a kladívkem se z formy vyloupl nádherný prsten s minimálními chybami! Oba jsme z něho měli radost, ale moje byla přece jen o pořádný chlup větší.
A tak jsem se stal majitelem prstenu z ELECTRUM MAGICUM.
A co se stalo s iniciátorem celé akce? V den tavby prudce ochořel a nemoc se mu protáhla na celý měsíc… Podivné…
Na závěr snad uvedu jen, že u alchymistova známého zlatníka jsme nechali můj prsten vybrousit a vyleštit a pak vypadal ještě úžasněji. Materiálu jsme odebrali naprosté minimum a tak místo na prostředníček mi pasuje na prsteník…
Zaznamenal: Transom
Fotodokumentace z přípravy EM ZDE