Na hradě a v podhradí aneb Dny dávno minulé III. - Hrad Šelmberk u mladé Vožice (5. a 6. května 2007)



Oficiální stránky Království Danar: http://www.kralovstvidanar.com/cs/

Zvětšená fotografie se zobrazí po kliknutí na každou z uvedených fotek

Jak to prožil Gorvin alchymista

   Pátek 4.5.2007 - příjezd

   V pátek večer jsme po několikahodinové cestě vlakem dorazili z Brna do Tábora, kde první co mě zaujalo bylo to, že zde hnízdili havrani v parku přímo naproti nádraží. Po chvíli čekání, zpestřené krákáním a pitím malého plzeňského si nás vyzvedl jeden šermíř. Naložili jsme naše krosny a truhlu do jeho auta a vyrazili na další cestu. Trochu jsme bloudili, protože v Táboře z důvodů oprav uzavřeli najednou hned několik mostů. Nakonec jsme se však z Tábora vymotali a po západu slunce přece jen dostali do království danarského, kde přípravy na zítřejší den byly v plném proudu. Každý něco nosil, stavěly se stany, připravovaly se řemeslné dílny, lisoval se ruční papír a suchý motal do svitků. To vše až do setmění, kdy už nebylo opravdu vidět ani na krok. Po krátkém setkání danarských, kde se řešily některé organizační záležitosti, jsme se odebrali na kutě. Tuto noc jsme se se Zdenkou - Alcarme (čti Alkarmé) také naposled pořádně vyspali. V 22 h zalehli a spali až do 8 h.

   Sobota 5.5. - první den akce

   Když jsme se v sobotu probudili, přivítal nás slabý deštík, z něhož byli všichni rozmrzelí, protože obavy z návštěvnosti visely ve vzduchu stejně jako mraky na setmělé obloze. Zejména ti, kteří v noci hlídali, protože v dílnách již byl nanošen značný majetek (nářadí, nástroje a suroviny, který bylo nutno chránit), neměli nejlepší náladu. Někteří byli i poněkud promočení deštěm, který je však zastihl až k ránu, takže to nebylo až tak hrozné, ale přesto, my s Alcarme jsme spali v budově a tak mi jich bylo trochu líto. Po snídani jsme začali připravovat i náš alchymický koutek, který jsme sdíleli s dráteníky. Danarští vstávali v 7 h (troubení jejich rohu mě na chvilku probudilo) a byli již po snídani (namazané rohlíčky s máslem a džemem), přesto však na nás zbylo dost (zdůraznění blahobytu království :-))). Oficiální zahájení akce bylo v 10 h a přestože mrholilo, první návštěvníci si tou dobou už začali kupovat vstupenky. Pomohl jsem ještě Alcarme do kostýmu a začali jsme předvádět naše umění: klokotala nám v kapelce (jak se dřív říkalo kádince) pod vystupujícím dýmem alchymická káva, měnili jsme měď ve zlato, dokazovali, že alchymisté nenasávají a prováděli další a další pokusy. Atmosféra byla perfektní. Nádvořím se ozývaly zvuky, jak mistři cechu kovářského umě zpracovávali železo rozpálené do ruda, hráli Krleši, platnéři i tesaři také dotvářeli ruch dílen, výskání dětí v souboji a do toho všeho nádherně voněla dřevem rozpálená a pak vymetená pec v níž se pekl chléb. Dokonce i chvílemi mrholit přestalo a výjimečně se ukázalo i sluníčko. Návštěvníci se hrnuli a všichni se museli pěkně ohánět, zejména písařky, aby potvrdili splnění všech řemesel a umění glejtem. Večer pak až poslední návštěvník opustil hradby propukla hostina. Pivo teklo proudem a korbele přetékaly. Zásobami danarského piva jsme pěkně hnuli, jak se na oslavy patří. Šermíři se rozhodně nenechali zahanbit, netroufal jsem si vyzvat žádného z nich za soupeře ani v pití. :-) Jejich skvělá vystoupení jsem opomněl zmínit, což takto napravuji. Také zde překrásně zpívaly Dulcia Carmina, ty však musely odjet a hostiny se již nezúčastnily. Také se porcovalo a jedlo prasátko, které se peklo už od rána. Čas do setmění jsem si krátil v kovárně, kde jsem pomáhal Hirotarovi ukovat prsten. Tedy, tahal jsem jen měchy, ale mě to bavilo a u výhně bylo aspoň pěkně teplo. Po setmění jsem nechal shromáždit danarské, zapálil cestičku z bengálských ohňů a rozhazoval různobarevné ohýnky spolu s Velkým Dornem. Nakonec jsem je rozdával danarským, kteří je zapalovali a házeli dovnitř kruhu, který sami tvořili. Bylo to hezké pozorovat ty plamínky. Někteří mladíci to navíc zpestřili kopanou se zapálenými ohýnky, tak snad jejich obuv přespříliš neutrpěla :-)) Po spálení všech zásob pyrotechniky se všichni opět rozprchli po hostině a vlastní zábavě. A my s Alcarme se odebrali do krbové místnosti, kde bylo pěkně teplo, které společně s pivem nejen nám pěkně zabarvilo tváře do červena. Diskutovali jsme pak s papírnicí a přadlenou nad ekologií, ropným vrcholem, enviromentalistikou, žábami, Tibetem a podobně, za zvuků kytar a zpěvu až do půlnoci, načež jsme nechali ostatní jejich zábavě a znavení se odebrali na kutě.


   Neděle 6.5. - závěr akce

   Nedělní ráno v 8 h nás opět přivítal deštík a také bylo nepříjemně chladněji. Vše již bylo připraveno a tak si danarští krátili chvíli trénováním hrnkové hudby a pozorováním vojáka, který za deštíku vstával "z pod širáku" ze spacáku. Jeden to komentoval na přírodopisný styl líhnutí motýla z kukly, že pozorujeme zázrak přírody atd. :-) Vojákovi se do deště nechtělo a tak to několikrát vzdal, nakonec se vztyčená kukla rozvinula, spadla a objevil se nebohý voják, který však spal nahý či polonahý, nevím přesně protože jsem v záchvatu smíchu situaci vylíhnutí "motýla" jen zahlédl. Nicméně se rozhodl opustit své nocležiště a jak skákal ve spacáku jako v pytli, uklouzl po zmoklé hlíně, takže nám najednou zmizel za kopečkem, což vyvolalo další mohutnou salvu smíchu :-) Král pak ukončil naše kratochvíle, neboť se již blížila 10 h a opět se vše připravovalo k otevření bran Danaru. Počasí bylo horší, přesto však očividně přišlo víc lidí. Chvílemi i trochu pršelo. Vystoupení měl krom šermířů i mistrný kejklíř Tomas Lupini. Jeho přítelkyně zas vykládala karty u stolečku, který byl schován vzadu za našim alchymickým. Přesto však, jakmile se to po Danaru rozkřiklo, měla tam dlouhou frontu, kterou jsme zas my bavili našimi alchymickými kejklemi.

   Jak den běžel, zas se slunce zakryté mračny nachýlilo k západu a král opět vyzval posední návštěvníky k odchodu až zůstali jen danarští a hosté. Zavládl všeobecný úklid a také loučení s těmi, co už nemohli zůstat. Až se setmělo a zbyla už jen hrstka danarských, zasedli jsem s Alcarme, s králem, Velkým Dornem a dalšími v krbové místnosti a vyprávěli o Danaru i projektu Nensos, poslouchali o hradu Guedelon, který se ve Francii staví dobovým způsobem a zážitky z jejich cest po Francii. Alcarme se rozumně rozloučila dříve, avšak já jsem diskutoval až do 2 h, načež jsem se už unaven také odebral na kutě, ač diskuse to byla velmi zajímavá a obohacující.



   Pondělí 7.5. - výlet

   Ráno jsme s Alcarme vstávali v 8 h ač jsme se oba probudili v 7 h, ale v domnění, aby jeden nerušil druhého jsme svorně ani nedutali :-) Danarské trochu mrzelo to krásné slunce, které nás všechny ráno vítalo, když dva dny předtím bylo škaredě. Po snídani jsme se vydali pěšky na Malý Blaník. Počasí bylo krásné, jen ke konci cesty se chvílemi trochu zatáhlo, ochladilo se a spadlo pár kapek. Na vrcholu Malého Blaníku se nachází velká polorozpadlá kaple, uprostřed které roste smrk. Je to velmi kouzelné a krásné místo. Cestu na Velký Blaník jsme zavrhli a tak jsem zašli rovnou do Louňovic pod Blaníkem, I-čko však nebylo otevřené, zato drogerie, kde jsme koupili pohledy a dvě hospody naštěstí ano. Vybrali jsem si zámeckou hospodu a Zdenka se jen podivovala na kapucínem z prášku za 25,- jakési podivné pachuti. Jinak krmě byla výborná. Během jídla se rozpršelo, ale opět přešlo v občasné mrholení. Autobus jsme málem propásli, protože zastavil na místě, kde ani značka zastávky nebyla - naštěstí někdo vystupoval a tak jsme jej doběhli a zadrželi. Řidič nám poradil dobrou zkratku k hradu Šelmerku, u nějž leží Království Danar. Došli jsem dle jeho rad až nahoru k Danaru, netušíc, že tudy dnes půjdeme ještě jednou. Po krátkém odpočinku jsme se totiž vydali ještě na procházku po blízkém okolí. Sešli jsem na východ k Jezeru smutku pak severo-západně po lesní cestě až k mlýnu a dál pokračovali ke kouzelnému Elfímu jezírku uprostřed suchého lesa, kde jsem našel zavěšenou zvířecí lebku. Pak jsme se vydali jižně po cestě až k místu, kde nás před pár hodinami vysadil autobus a šli opěk kolem Šelmberského dvoru zpět na Danar.

   Po večeři, která se sestavovala z včerejšího prasátka a vynikajících palačinek, jejichž velejemné těsto připravila sama královna a osmažila družina danarských, se promítaly poslední fotky a také filmové záběry ze starých akcí a táborů. Nejvíc jsme se pobavili na záběrech soubojů, které se konaly na místě kde bylo potřeba udupat zem, aby se zde mohla postavit jídelna :-) A také na záběrech běžkařských danarů na sněhu, některé pády by grotesky zcela zahanbily. Opět pak bylo nutno se rozloučit, neboť jsem padal únavou. Zdenka mě ve spánku opět trochu předběhla :-)



   Úterý 8.5. - návrat

   Úterní ráno trochu pršelo. Vstávali jsme v 7 h, protože autobus z Mladé Vožice nám jel 8:20. Sbalení a nasnídaní, jsem se rozloučili a nechali jsme se odvézt samotným králem do Vožice. Musím přiznat, že se mi moc z Danaru nechtělo, vše je tam moc fajn a příjemná atmosféra. Smířen s tím, že vše musí jednou skončit a s nadějí, že nevidím království danarské naposledy, nastoupili jsme ve Vožici do přetopeného autobusu, který nás dovezl do Tábora. Zde jsme nechali zavazadla na nádraží v úschově a podívali jsme se na náměstí do táborského podzemí, které nás vyplivlo úplně jinde. Prošli jsme se potom ke granátové skále, a pak přes město na druhou stranu k vodopádu, kde však, zřejmě kvůli suchu, tekl jen malý čůrek. Počasí bylo proměnlivé, chvíli slunce, chvílemi studený vítr. U umělého jezera Jordán Zdenka fotila "pasoucí se" kachnu s kačerem. Doporučená pizzerka Caesar, kousek od nádraží, ke které jsem nakonec došli, však měla zavřeno aniž by to oznámila, což znamenalo čtvrthodinovou cestu zpět do centra, kde jsme v jiné pizzerce nakonec zakotvili. Po výborné krmi a ke Zdenčině spokojenosti dobrému kapucínu (jehož pěně se však daly opět vytknout nedokonalosti :-) ) odebrali jsme se zpátky na nádraží, vyzvedli zavazadla a nastoupili do nepohodlné kodrcálky loko-traktoru, který nás za 2,5 h dopravil do Hor. Cerekve, kde jsme přestoupili na rychlík do Brna. To mě začala bolet hlava čím dál víc a víc až jsem myslel, že už nedojedu domů. A jak jsem přijel tak jsem sebou praštil do postele a spal. No jo, nemám tolik ponocovat, to mi nedělá dobře, ale stálo to za to, rozhodně získání spánkového deficitu nelituji. Musím říct, že se toho na Danaru změnilo za ten rok hodně: mají překrásnou bylinnou zahradu, staví keramickou pec, dostavěli zdi kovárny, tesají trámy na její střechu, sehnali do ní parádní měchy a mají zastřešenou jídelnu. Příště by nás měli přivítat rozšířené masivnější hradby, které jim stále poškozují skřeti, jichž se po okolí potuluje víc než dost a jistě nás překvapí i dalšími novinkami.

   Hlavně nezapomeňme heslo pracovitých Danarů: Omnia in manibus nostris!


   9. května 2007    sepsal Gorvin gorvin@centrum.cz




   Danar očima Alcarme

   Všichni už jistě napjatě čekáte, že Alchiho zkazky uvedu na pravou míru, nemýlím-li se... Ideály jsou ideály, přátelé, ale znáte to - jen s nimi nevystačíte! :o) Tedy směle do toho....

   Tak za prvé: království je sice hezká věc, ale potřebuje královnu, vážení! Nejlépe takovou, která bude živit rodinu a zastane veškeré práce nutné pro chod říše. Pravil velký Dorn, takže na tom asi něco bude!

   Druhá jeho poučka nás seznámila s tím, jak neradno kupovati italské oře! Král samotný nás sice zavezl do Mladé Vožice povozem, leč místo bujného italského oře museli jsem vzít zavděk starým poctivým českým valachem královského tchána neb ušlechtilé italské plemeno stálo toho času bez hlavy, kterážto se válela opodál prasklá. A znáte to "na západ je cesta dlouhá, zbytečná, marná má touha" tzn. na novou se neustále čeká...

   Takže dva základní body nutné pro správný chod království máme za sebou a můžeme odvážně pokračovat dále.

   Na čelní pozice mých zážitků se samozřejmě probojovalo počasí. Celé dva dny pršelo a mrholilo, mžilo a krapkalo a já mrzla a mrzla. Jestli jsem si tedy někdy myslela, že pod svůj vypasovaný gotický kostým už skutečně nic neobleču, tak jsme opět byli svědky toho, kterak nemožné se stalo skutkem a navlékla jsem pod něj dvě trička a rifle. No prostě to nejstylovější možné gotické spodní prádélko, jaké si lze představit! :o)

   A zážitek big, big, great bylo stejně jako loni předení na kolovrátku. S jednou přadlenkou jsme se shodly, že je to daleko lepší relaxační cvičení než jóga... Což ovšem nic nemění na tom, že koordinace pohybů v mém provedení jaksi vázla. Takže jsem teď rozjela rozsáhlou internetovou výzvědnou akci, kdeže by se podobné zařízeníčko dalo sehnat za peníz příznivý děravému měšci a po pár kuriózních objevech to vypadá, že jsem na správné cestě čili UVIDÍME! No, nepotěšilo by vás, kdybyste na eBay našli "spinning-wheel from Czechoslowakia" s cenou uvedenou v dolarech ? :o)

   Jééé, a zná někdo z vás České dráhy? Úžasná company, ne? Na to, že přeje-li si člověk jet stejnou cestou tam i zpátky, považuje se to docela za luxus, si zvyknete celkem snadno a prostě jen projedete půl republiky, ale co říct na následující výrok paní průvodčí: "Máte sice jízdenku na úplně opačný směr, ale jestli vám souhlasí cena, klidně můžete jet dál..."


   A o tom povyražení, které jsme způsobili v táborském IC, jsem vám ještě nevyprávěla, že? Tamní "íčko" je prý jakési podivné resp. otevírací dobu má dle toho, jak se zaměstnanci právě vyspí či co... No a my jsme měli prostě štěstí, že se vyspali zrovinka nějakou tu hodinu po oficiální otevírací době, takže jsme tam mohli nakouknout. Vybrala jsem si pohledku, pěkně si popovídala s mladíkem u přepážky o známkách a už mě Alchi pakoval ven, že bude takové malé překvapení. A překvapení bylo, ve vlaku. Abych se cestou nenudila, koupil mi speciální táborské pastelky a ještě na obsluze vyžebral čistý papír, abych si měla na co kreslit.... Obávám se, že jsme zaujali. :o)

   Samozřejmě že každá středověká slavnost pokračovala až do brzkých ranních hodin, takže ani akce danarská nebyla výjimkou. Lidičky, vůbec netuším, jak se mi to může přihodit, ale vždycky se naskytnu k debatám nějaké učené společnosti... :o) Tentokrát to bylo především o záležitostech ryze přírodovědných od genetiky až po rovnání vlásků černouškům v Africe. Takže zatímco statní udatníci zmoženi šermem a metlou lidstva okupovali kdejakou matraci vůkol, my jsme pilně rozebírali rozmnožování pstruhů, genetické inženýrství, ropné zlomy, země třetího světa a to, že ne kdejaká užovka může zbaštit kdejakou žabku. Tedy základní poučení večera: "žabky nelízat" aneb "omnia in manibus nostris" jak stálo psáno nad našimi hlavami! :o)


   A někteří z nás si možná ještě pamatují, jak jsem na podzim básnila o setkání s profesorem Karpenkem - takže aby byla vaše představa dokonalá, na přírodovědě UK se mu přezdívá "Sean Connery" čili mnohé z vás již chápou, což? :o)

   Dulcia Carmina aneb "Ať se ti žena zahodí u Karlova Týna, až dvojčata ti porodí, hola hej! Usednem, popijem, červeného vína. Usednem, popijem, červeného vína." Přátelé, tušíte vůbec, jaké mají staré středověké písničky košilaté texty? :o) A vás by navíc jako milovníky cizích jazyků určitě zaujaly středověké písně ve francouzštině či anglicky zpívané kousky silně připomínající staré skotské balady...

   Teď už všichni určitě napjatě čekáte, co bylo dál, že? Ale copak, copak, děti...?!?
   Já už toho víc nevím.... :-)) KONEC.